ČOČKA

Čočka

 

Čočka patří do skupiny luštěnin.  Nejdříve napíšu něco obecně k luštěninám. Jsou to informace omílané stále dokola, ale mám pocit, že se luštěnin lidé stále bojí. A asi tuším proč. 

Obecně jsou luštěniny neprávem dost opomíjené. Důvodů je několik. Jednak vzpomínky ze školní jídelny na čočku s buřtem nebo hrachovou kaši omaštěnou sádlem nepatří pro většinu z nás mezi nejhezčí. U mě to platilo úplně stejně. Spousta vynikajících receptů Vás ale přesvědčí o opaku. Další problém je strach z nadýmání, tedy vlastnosti, která hodně omezuje náš pobyt na veřejnosti. Ale i tomu se dá předejít správnou přípravou. I když nedoporučuji po čočkové polévce jít na ples.

Luštěniny jsou vzácným zdrojem bílkovin, zdravých sacharidů, vlákniny a mají málo tuků. Dále obsahují hodně železa, vápníku, fosforu, draslíku a vitamínů sk. B. Na talíři by se měly objevit alespoň 1x týdně.

 

Luštěniny ve většině druhů by měly být dostatečně dlouho máčeny. Nadýmavé látky (oligosacharidy) se rozpouští ve vodě, stejně jako lektin – toxický protein, a proto bychom měli tuto vodu před vařením slít a luštěniny tak vařit v nové čisté vodě. Tím se velmi sníží jejich nadýmavost. Doporučuje se i vařit nezakryté pokličkou. Dále doporučuji při vaření přidat k luštěninám bylinky nebo mořské řasy.  Solit by se měly až po uvaření, protože jinak jejich slupka ztvrdne a budou hůře stravitelné. Při konzumaci spolu s obilovinami, např. s rýží nebo bulgurem tělo získá jejich lepší využitelnost. Nejstravitelnější z luštěnin jsou fazole adzuki a mungo, žlutý hrách a červená čočka.

Luštěniny jsou vhodné i na naklíčení. Při naklíčení dochází v semenech k enzymatickým procesům, bílkoviny jsou pak lépe stravitelné, tvoří se vitamíny, především vitamín C a E. Klíčky jsou tedy velmi bohatý zdroj minerálních látek a vitamínů a hodí se především do salátů. Pro naklíčení luštěnin je nejvhodnější hrách, cizrna, čočka a fazole mungo.

 

A nyní Čočka. Je to vysoce koncentrovaná potravina, která obsahuje jen 11% vody, proto je jedinečný zdroj energie. 100 g čočky má cca 338 kcal. Většina této energie je tvořená z proteinů (bílkovin)  a sacharidů komplexních, neobsahuje téměř žádné tuky. Na trhu je nejčastěji k dostání červená, žlutá, zelená a hnědá, půlená, celá nebo loupaná.  

Červenou a žlutou čočku loupanou není třeba předem máčet, stačí jen propláchnout vodou a uvařit. Protože se vaří rychle – 3 – 5 minut, je vhodná pro rychlou úpravu, jako zavářka do zeleninových polévek, či na kaše, karbanátky nebo pomazánku. Je velmi dobře stravitelná, mohou ji těhotné i kojící matky.

Žlutá čočka je dobrá na podrážděný žaludek a slinivku, v kuchyni se používá na indická a thajská jídla či na čočko-zeleninové karí.

Pozor – červená a žlutá se velmi rychle rozváří.

Hnědá čočka obsahuje hodně škrobu a také hůře stravitelnou slupku. Proto se před vařením namáčí, nejlépe přes noc. V Kuchyni je klasika čočka na kyselo, pro mě s uzeným šmakounem a okurkou, ale i v salátku vypadá dobře.

Drobná zelená čočka pochází z Francie. Má jemnou slupku, proto se nemusí namáčet. Vaří se cca 20 – 25minut a má jemně oříškovou chuť. Nejlépe vynikne opět v salátu.

 

Všechny druhy čočky obsahují z luštěnin nejvíce železa, proto se doporučují na krvetvorbu. Dále obsahují Vitamín B 1, B 6, kyselinu listovou, hořčík, draslík, zinek a měď. Snižují hladinu špatného cholesterolu v krvi, zmírňují příznaky stresu. Regulují činnost střev, díky vláknině působí proti zácpě. Je vhodná i pro diabetiky a jako prevence nádorových onemocnění. Pro obsah purinů se nedoporučuje osobám trpících dnou.

Abychom doplnili živiny, které čočce chybí a znásobili její pozitivní účinky, je dobré kombinovat čočku:

-           s citrony – vitamín C nejen zlepšuje chuť čočky, ale zvyšuje vstřebávání železa

-          s  obilovinami – obsahují aminokyselinu methionin, která čočce chybí

-          s brukvovitou zeleninou, špenátem a mléčnými výrobky, které jsou bohaté na vápník, který čočce chybí

-          s mrkví – ta obsahuje provitamín A, který čočce rovněž chybí.

 

A pár receptíků v záložce RECEPTY